Lorie Ladd
je duchovní učitelka a autorka specializující se na evoluci lidského vědomí. Její učení zahrnuje integraci lidské zkušenosti s kvantovým polem, porozumění světu vědomí, ztělesnění Svrchovanosti a zapamatování si božského záměru obsaženého v této lidské zkušenosti. Její pohled na svět se mnou rezonuje, proto jsem se rozhodla ji překládat a zpřístupnit tak více lidem :)
Zranitelnost změní tvé vztahy
Čím zranitelnější právě teď dokážeme být s jinými lidmi, tím více se naše a jejich srdce otevře. Například, když se s někým hádáš, typicky je pod tou hádkou emoce, která chce být vyjádřena, ale ty se necítíš v bezpečí vyjádřit, jak se opravdu cítíš. Takže se hádáme, naštveme se, bráníme se, protože se chceme cítit bezpečně ve světě. Nechceme, aby nám bylo ublíženo. Necítíme, že by nás lidé mohli podržet, vyslyšet nebo nás přijmout takové jací jsme, takže s lidmi hodně bojujeme. Obviňujeme věci na jiných lidech a hluboko uvnitř chceme jen být vyslyšeni, viděni a bezpodmínečně přijati. Musíme udělat první krok. Musíme být zranitelní. Když jsi zranitelný, jen sdílíš, jak se opravdu cítíš. Hodně krát to ani nevíme, takže musíme jít hlouběji za vztek, co je pod ním. To je ta pravá emoce, která chce být vyjádřena této osobě. Když to uděláš, tvé srdce se otevře. Když to uděláš, srdce druhé osoby se otevře. Celý svět se začne měnit. Všechno doslova začíná tím, být zranitelný a cítit se bezpečně ve světě když jsi zranitelný s tím, kým jsi a s tím, jak se cítíš.
25.6.2022
Na co jsem přišla, když si uvědomuji své soudy
Posledních pár dní se hodně zaměřuji na to, jak často soudím lidi. Protože když jsi ve stavu souzení, což je naprosto normální, odporuješ tomu, co je. Bojuješ proti tomu, co se ti ukazuje u jiných lidí a co se ti ukazuje u tebe. Chceš to změnit, opravit, chceš se cítit dobře, chceš, aby lidé dělali to, co ty chceš, aby dělali. Chceš, aby se chovali tak, jak ty chceš, aby se chovali, aby viděli svět, tak jak ho vidíš ty. Když jsi ale ve stavu souzení a soudíš ostatní a sebe, bojuješ proti tomu, co je. Klíčem je dovolit. Je to opravdu složité někdy přijmout, ale můžeš to jen dovolit? Když si uvědomíš, že zrovna soudíš sebe nebo někoho jiného, můžeš přesně v ten moment říct, počkej chvilku, co když to prostě dovolím, aby to tak bylo. Zhluboka se nadechni, protože bys to mohl potřebovat, můžu jen nechat a dovolit této osobě aby prostě byl? Můžu prostě jen dovolit sobě být? A z tohohle stavu ti přísahám, že najdeš sám sebe, jak začínáš relaxovat. Nebudeš tak bojovat nebo odporovat. Nebudeš tak napnutý. Soud tvoří napětí. Když začneš dýchat do povolení toho, co je, najdeš sám sebe více v míru, v proudu ve světě, který to nezbytně nedělá stejně jako ty. Takže procvičuj dovolení namísto soudu.
24.6.2022
Neignoruj znamení
Co se děje spoustě z nás právě teď je, že se pohybujeme ze starých verzí sebe sama, programů a vzorců. Vstupujeme do nových způsobů bytí na tomto světě. Nových způsobů fungování, nových vztahů, nových prací atd. Necháváme staré způsoby napojené na traumata odejít. Tady je něco, na co zaměřte svou pozornost, když dostanete ty červené praporky (já tomu říkám, když se mi rozsvítí červená kontrolka), když dostanete ten jemný intuitivní pocit, že tohle není v pořádku, tentokrát tomu naslouchejte. To ty dáváš sám sobě znamení, že nesleduješ svůj nejvyšší potenciál. Otoč se. Odvážně z toho vystup a vrať se do toho zarovnaného stavu, který drží tvůj nejvyšší potenciál. Není to vždy snadné, protože někdy něco chceme tak moc, že doslova ten malý jemný hlas ignorujeme. Ne, to nemůže být pravda, tomu nevěřím. Já ti ale můžu slíbit, že když neposloucháš svou červenou vlajku, kterou dáváš sám sobě, znovu se ocitneš ve starém vzorci, ve starém programu. Jak jsem se znovu do tohohle dostal?! Doslova si dáváš dar, když cítíš tyto červené vlajky, tyto intuitivní nápovědy, takže měj tu odvahu vrátit se do té linie zarovnaného stavu. Protože to co sis pro sebe ve své budoucí verzi vytvořil, na tebe čeká. Jen musíš mít odvahu nechat minulost jít.
19.6.2022
Právě teď se všichni učíme chodit na nočník
Chci se s tebou rychle podělit o analogii. Moje přítelkyně se mnou sdílela svůj osobní příběh a je to přesně to, čím spousta z nás právě teď prochází. Její dítě se učí chodit na nočník. On při tom kope a křičí, doslova řve, nechce na ten nočník. Jeho rodiče ho pozorují, odvážně a s láskou ho povzbuzují a snaží se mu připomínat, že tohle je to, co je pro něj dále nejlepší. On to ale neví a myslí si, že to v čem je teď, pleny, je pro něj to nejlepší. Neuvědomuje si, že nakonec bude žít ve světě, kde nebude nosit plíny, ale tuhle budoucnost ještě nevidí. Tohle vyjadřuje, čím my všichni právě teď procházíme. Naši průvodci, tvé vyšší já tě celou dobu pozoruje a povzbuzuje, abys prošel skrze ty nejnepříjemnější momenty tvého života. Změny, posuny, věci, které nechceš dělat, věci o kterých pochybuješ, míváš výbuchy vzteku kvůli tomu. Snažíš se zůstat ve starém, protože nevidíš, co přichází, nevěříš tomu, co přichází. Každá jednotlivá věc, kterou zažíváš a v které právě teď jsi, je příležitostí pro tebe, aby ses posunul do vyšších aspektů sebe sama. Nezapomínej na to. Právě tak jako malé dítě, co se učí chodit na nočník, všichni rosteme a vyvíjíme se. Takže věř tomu, čím procházíš, věř, že jsi podporován a povzbuzován.
14.6.2022
Dnešní jednoduchá připomínka pro nás všechny.
Někdy ta nejvíce náročná věc, kterou ve svých životech můžeme udělat je, že budeme opravdově, autenticky a zranitelně tím, kým jsme. Protože tam venku je tolik názorů, tolik vír a my jsme a stále se budeme dostávat do konfrontace s lidmi, kteří to nevidí, tak, jak to vidíme my. Kteří nesouhlasí se stejnými věcmi, jako my. To ale neznamená, že přestaneme říkat svou pravdu a neznamená to, že se pokusíme změnit jiné lidi, aby to viděli tak jako my nebo se pokusíme změnit sami sebe, abychom byli viděni tak, jak ostatní chtějí. Je to o tom naučit se, jak být jedinečný ve sjednoceném poli. Jak být jedinečný a tím kým jsi bez ohlednu na to, jak jiný jsi v očích jiných a jak vidíš ostatní tak moc odlišné od sebe sama. Je to o tom oslavovat naše rozdíly. Bude po tobě požadováno být stále více a více tím, kým opravdu jsi, abys říkal svou autentickou pravdu, abys objal, skoro se spřátelil s názory a vírami jiných, které nejsou jako ty tvé, zvláště když se tě pokoušejí změnit. Zvláště, když ti říkají, že se mýlíš, zvláště v těchto momentech, buď vším čím jsi právě teď.
8.6.2022
Vystoupení z krabic/označení.
Všimli jste si někdo poslední dobou, jak se cítíte, když vystoupíte z krabic nebo označení? Například řekněme, že jsi máma a každý kolem tebe se chová jako že, když jsi máma, tak takhle to mámy dělají, vozí děti do školy a pak dělají tohle a tamto. Jsou zde programy, příběhy, krabice ve způsobech, kterými bychom se měli chovat a ukazovat světu, označení, které nám externí svět dává. To co se děje je, že tyto označení už nedávají smysl, už s námi nerezonují, už se prostě podle nich nechováme. Doslova odpoutáváme sami sebe a vystupujeme z krabice. Vystupujeme z programování. Další příklad, jsem učitelka, jsem spirituální učitelka a to je označení, které mi lidé dají, i když nemám označení ráda. V tomto označení se mám ukazovat určitým způsobem. Spirituální učitel se chová a funguje určitým způsobem, a když to tak neděláš, neděláš to tím způsobem, jakým to bylo navrženo, aby to bylo. My se ale doslova vyvíjíme z krabic, z označení, vyvíjíme se z programování. Dávej tedy pozor na to, jak se možná, spousta lidí z externího světa snaží udržet tě v těch krabicích a označeních a ty se doslova odpoutáváš a osvobozuješ se od nich.
6.6.2022
Probuzení
Chci s tebou sdílet něco, co teď zažívám pro případ, že to zažíváš také. Je to hodně zajímavé. Stále více zjišťuji, že pozoruji sama sebe, jak se účastním téhle lidské zkušenosti. Chodím nakupovat, koukám se na televizi, cestuji, cokoliv dělám, sleduji sama sebe, jak to dělám. Zároveň poznávám, že na ničem z toho nezáleží, že je to jen hra a já doopravdy nezapadám do tohohle světa. Vidím skrze iluzi všeho, vidím stín a trauma a v jistém smyslu mám vztek a jsem frustrovaná čekáním na to, až tuto hru opustím, čekáním na to až už se nebudu muset dále účastnit. Začíná mi ale docházet, že také cítím hlubokou kapitulaci a odevzdání se této hře života. Pozoruji sama sebe, jak zažívám a hraju a všechny ty magické dary, které mi tato lidská cesta dává s tím, že si souběžně uvědomuji, že na ničem z toho nezáleží. Doslova je to jedno a zároveň nic není jedno. Je to ta dvojakost toho probuzení se do iluze života a přitom je to skutečné. Je to iluze, ale také je to tak skutečné. My se učíme jak pozorovat sami sebe z místa většího odstupu a zároveň se necháváme tím vším pohltit. Snad chápeš, co tím chci říct.
4.6.2022
Nezapomeň na to.
Chci s tebou sdílet něco, co mám na srdci už několik posledních dní. Nevím, jestli se mé srdce více otvírá, nejsem si úplně jistá, co se semnou děje, ale hodně toho cítím a chci se o to s tebou podělit. Hodně teď narážím na to, že si uvědomuji jak drahocenná naše lidská cesta je. Dokonce i v boji, strádání, bolesti, smutku je taková drahocennost na této lidské cestě, takový dar, že jsme schopni to vše zažívat. Myslím si, že to bereme za samozřejmost. Je to, jako když jsi zdravý a najednou onemocníš, najednou můj bože, já jsem tak vděčný za své zdraví. Buď vděčný za svůj život právě teď. Řekni lidem, kteří jsou stále okolo tebe, jak moc je miluješ. Buď vděčný za fakt, že máš kolem sebe zvířata, že můžeš jít ven a cítit čerstvý vzduch, že se můžeš podívat ven a vidět nebe, že slyšíš štěbetat ptáky. Jsou to ty nejjednodušší věci v životě, které jsou nejcennější a zároveň jsou to ty nejjednodušší věci v životě, které bereme za samozřejmost a ty nejjednodušší věci znamenají nejvíce a na ty si vzpomene na konci svého života. Jestli je cokoliv, co s tebou právě teď můžu sdílet je, nevyužívej tyto jednoduché věci, jsou to nejcennější. Nech se pohltit okamžiky, které máš právě teď. Řekni lidem, které miluješ, že je miluješ. Je něco magického na této lidské cestě a na té drahocennosti, kterou dostáváme s každým okamžikem.
3.6.2022
Povolení k tomu jen cítit.
Všimla jsem si jedné docela jednoduché věci, kterou poslední dobou dost dělám a ty možná taky. Tou věcí je, že dávám sama sobě svolení, SVOLENÍ, cítit vše, co přijde, protože když si nedám svolení jen cítit, tak to soudím. Tím myslím, že říkám sama sobě, že je se mnou něco špatně. Což je blbost, jak se mnou vůbec může být něco špatně, když jen zažívám emoci? Zamysli se nad tím na chvilku. Někdo nebo něco ti v jistý moment řekl, že bych takové věci neměla cítit nebo že je něco špatně se mnou, když to tak cítím. Přišlo odsouzení. Tady není doslova vůbec nic špatně s žádnou jednotlivou emocí, kterou zažívám. Takže čím více procvičuji dávání sobě samé povolení a povoluji si cítit, tím rychleji dovoluji sobě samé projít skrze každou emoci, kterou cítím. Takže v průběhu dne pozoruj, jestli dáváš sám sobě povolení jen prostě cítit. Není s tebou absolutně a jednoznačně vůbec nic špatně s tebou nebo s tím, co cítíš v průběhu tvého dne.
1.6.2022