Tuhle větu slyším docela často a i já sama jí často používám. Jestli tomu věřím? Ano věřím, ale upřímně mám většinu času pocit, že buď ho prostě neslyším nebo mluví thajsky. Přesně tak, thajsky opravdu neumím. Tentokrát to ale bylo jiné. Mám teď období, kdy tak nějak řeším hojnost a strach z budoucnosti. Když říkám hojnost, myslím tím konkrétně hojnost finanční. Přivydělávala jsem si zrovna brigádně úklidem. Lítala jsem s vysavačem tam a zpátky po restauraci a hlava si jela svoje. Chvilku jsem si nevšímala, kam mě myšlenky vedou a najednou koukám a je to samé: Co budeš dělat potom? Končí ti rodičovská a tohle dělat přece nechceš, kam půjdeš? Kdo tě bude chtít? Hodně štěstí s polovičním úvazkem… Mohla bych pokračovat. Hned, jak jsem si uvědomila, že jsem hlavě povolila opratě, jsem se zastavila. Nadechla jsem se a řekla si. Konec, končíme, tímto směrem jít nechci. Věřím vesmíru. Vesmír se o mě postará a vždy budu mít tolik, kolik právě potřebuji. Je jedno jak, ale bude to. Tentokrát jsem ani nežádala o žádné znamení nebo potvrzení, prostě se vesmír rozhodl, že zareaguje sám. A tak si vesele pokračuji s vysáváním, ohnu se pod stůl a na zemi dvoustovka. Upřímně, překvapená jsme byla. První, co mě ale napadlo, že mi vesmír vzkazuje: Je to přesně tak, jak říkáš. Cítila jsem to až v kostech a celé tělo mě zamrazilo. A to je ono. To je to, jak s námi Vesmír mluví. Nešlo to neslyšet a nešlo tomu nerozumět. Zbývalo jen přijmout vzkaz a poděkovat.

O pár dnů později. Stále jsem si tu naši kratičkou konverzaci s vesmírem přehrávala a osvěžovala jsem si ten příjemný pocit. Hlava se ale opět ozvala: Jak ale? Jak si myslíš, že tě ten vesmír zabezpečí, když víš, jaké máš vyhlídky? Jediné, co mě napadá je, že vyhraješ. Jo holka, ale to si musíš vsadit a to neděláš, takže asi nic…

Otázka pro tebe: Víš, jak dáš vesmíru najevo, že mu nevěříš? Zeptej se ho, jak to chce udělat. Bude to znít dost přímočaře, ale je to vlastně jednoduché. Buď věříš a necháš Vesmír pracovat nebo ne a řeš si to sám. Každopádně je to tak, že nás má Vesmír napíchnuté 24/7 a poslouchá. A kamarád Vesmír se asi rozhodl, že se mnou už konečně bude komunikovat jasně a zřetelně a to i tehdy, když si neřeknu. Ten den, o pár hodin později, přišel manžel domů a sotva sundal bundu, už mi předává los se slovy: to máš ještě od dědy k narozeninám. Pozor spoiler: kdo čeká, že teď napíšu, že jsem vyhrála miliony, tak bohužel ne. Vlastně na něm nebyla ani dvacka. Každopádně, to na tom není to podstatné.

Podstatné je, pochopit co se stalo. Za prvé, od koho je los? Od dědy. Od toho dědy, který nevychází z domu. Říkám mu gaučový tvor. Ven ho dostanete, jen párkrát ročně a to k doktorovi na kontrolu. Nákup a všechno vyřizování mu obstarává manžel. Tentokrát (je jedno z jakého důvodu), potřeboval děda ověřit podpis na poště a tam mi sám osobně koupil los. Sám osobně vyzdvihuji proto, že si nepamatuju, že by někdy někomu cokoliv koupil sám. Dokonce i své manželce dával peníze se slovy, něco si na ty narozeniny kup. Je to tatínek od manžela, takže vůbec mne nenapadlo, že zrovna mě by chtěl cokoliv kupovat, když to neudělal ani pro své nejbližší. Navíc mi už pár dnů zpětně po manželovi poslal peníze k narozeninám. Tohle jsem opravdu nečekala. Vesmír se prostě chytl a ukázal mi, jak pracuje. Upřímně, cokoliv. Cokoliv jiného by mi přišlo pravděpodobnější. Tohle by mě nikdy ani nenapadlo. V ten moment celá má bytost věděla, že jasnější odpověď už dostat nemůžu.

12.5.2022