Celý život jsem rozdělovala věci, lidi, činy, události a spoustu dalších věcí na dobré nebo zlé. Byla jsem tak vedena, jako většina z nás. Dělají to tak přece všude. V televizi, rádiu, v rodině, neznámí lidé, co semnou jedou v tramvaji. Jak dobro, tak zlo má spoustu synonym. Třeba takové počasí. Když ráno vstanu a prší, první co mě napadne je, jak je škaredě. Svítí slunce, hned je krásně.

Příkladů tohoto typu si vybavuji spoustu. Dnes chci však mluvit o jiném pohledu na tento koncept. Začínám to vnímat jinak a mám pocit, že mi to dává větší smysl. Doposud jsem nerozuměla tomu, proč je tento koncept tak relativní (jako i další). Ta samá věc může být pro jednoho špatná a pro jiného dobrá. Dám příklad. Zůstaňme u počasí. Má holčička je právě nemocná a venku je nádherný den. Mluvím s kamarádkou, která se prochází lesem a užívá si sluníčka. Básní o tom, jak je venku krásně a teplo. Já to mám ale opačně. Mrzí mě to, že je tam tak krásně a vůbec se mi to nelíbí. Je to pro mě špatně, protože musím sedět doma s malou. V takovýchto situacích je přirozené, že mám radost, když od rána prší, protože mě to netahá ven, když ven ani nemůžu.

Něco se ve mně otevřelo a já se na vše začínám dívat z jiné perspektivy. Jsou to dvě strany stejné mince a mě se více líbí (když už je potřebujeme nějak specifikovat) výraz nízké vibrace (zlo) a vysoké vibrace (dobro). Minci samotnou bych popsala slovy neutrální zkušenost. Takže celý náš život a svět a všechny děje v něm jsou neutrální zkušeností. Je pak na mě, jak je vibračně posoudím.

Schválně používám slovo posoudit. Poslední dobou ho mám hodně v zorném poli a potřebovala jsem si k němu najít vztah. V momentě, kdy rozděluji věci na dobré nebo zlé, tak přece posuzuji, odsuzuji, soudím. Tyto výrazy už mají svou speciální kolektivní vibraci, která mi upřímně není příjemná. Hodně totiž slýchám, že nemáme soudit. Také s tím souhlasím v případě, že jakkoliv soudíme a posuzujeme jiného člověka a jeho život.

Když jde ovšem o mě a můj život, je posuzování klíčové. Potřebuji posoudit (rozhodnout) jaký další krok udělám. Jakým směrem se vydám. Co je pro mne vhodné a co není. Vybírám si na škále vibrací podle toho, co se mnou rezonuje. Ve starém konceptu bych řekla, co je pro mě dobré, proti tomu, co je pro mě zlé.

Chtěla bych jen dodat, jak je tento koncept nespolehlivý. Protože pokud třeba hledám práci a hodnotím jí tímto konceptem dobro a zlo, může se stát, že byť se práce zdála sebe lepší (logicky – dobrý plat, dobrá pracovní doba, blízko domova, každý by to bral atd.), zjistím, že jsme v ní nešťastná. Kdybych se na případnou nabídku rovnou naladila vibračně, ucítím, že mi na ni něco nesedí. Prostě se mnou nerezonuje, tudíž není pro mě.

Pokusím se to tedy shrnout.

Koncept dobra a zla pro sebe vnímám jako zastaralý a snad i ztrácející funkčnost. Více se mnou rezonuje nastavení ve smyslu neutrální zkušenosti, na kterou já reaguji podle mého vibračního nastavení. Pokud se jedná o zkušenost s nízkou vibrací a já si držím vysokou vibraci, pocítím jistý nesoulad. Tento nesoulad je pro mne ukazatel, podle kterého se rozhoduji, jak budu dále postupovat. Platí to i opačně. Úžasné na tom je, že si můžu zvolit i to, jestli na zkušenost budu vůbec nějak reagovat, protože ne každá zkušenost je určena pro mě.

Je velice důležité, mít nástroj rozlišování, protože díky němu udáváme našemu vývoji směr. Který nástroj zvolíš a jak s ním budeš nakládat je pouze na tobě. Podle toho jak to cítíš a co je ti nejblíže.

20.5.2022